Skip to content

Sýrie: současné scénáře dalšího vývoje

January 29, 2012

Teď, když se Arabská Liga rozhodla požádat Radu bezpečnosti OSN o pojištění plánů na vyřešení krize v Sýrii, tak se vyhlídky mezinárodní intervence v Sýrii zase trochu posunuly vpřed. To dodává křehké debatě o tom “jak skončí stoupající násilí a rostoucí politická krize” zase novou dimenzi.

Na toto téma ohledně toho, jak se věci v Sýrii vyvinou, jsem slyšel v posledních několika měsících několik různých scénářů. Některé jsou hodnověrné, některé fantastické, ale všechny jsou tvořeny ve vší vážnosti většinou poučenými pozorovateli a analytiky. Většinou tvrdí zhruba toto:

Nejčastější scénář, který jsem slyšel, tvrdí, že napětí a násilí bude pokračovat až do jistého bodu příštího roku, kdy se objeví ekonomický kolaps, který bude mít za následek snahu některých vlivných osob režimu prezidenta Bašára Assada o uskutečnění převratu, doufajících, že se Assadovi podaří nalézt politické řešení krize. Takový převrat bude vojenskými důstojníky z řad sunnitů a alavitů, kteří rozpoznají nutnost dohody s demonstranty a pošlou tak Sýrii cestou seriózní politické demokratizace, zatímco ostatní alavité budou šířit odplatu za Assadův pád. Další variantou téhož je vnitřní spiknutí ústící v zavraždění vrcholných velitelů a bezprostřední ukončení krize.

Dalším běžným scénářem je to, že Rusové pochopí, že je přístup prezidenta Assada odsouzen k zániku a změní svůj dosavadní názor vetováním ochrany Bezpečností rady a nátlakem na Damašek. Dále přesvědčí Assada o tom, aby odstoupil a opustil zemi s celou svojí zemí i majetkem.

Variace téhož spočívá v kombinaci velitelů z řad alavitů, vojenských důstojníků a špičkových byznysmenů, kteří se kolektivně uznají, že by pro ně další pokračování současných trendů znamenal konec a budou proto společně pracovat na jedné ze dvou věcí: buď zorganizují převrat založený na požadavku Assadova odstoupení nebo ho přesvědčí, že požadují – jako pilíře podpory – obrat k demokratickému systému vedení a to ještě předtím, než dojde k totálnímu kolapsu země.

Dramatičtější možnosti spočívají podle názoru několika lidí v regionálních a globálních silách a zavedení bezletových zón a bezpečného letového prostoru podél severní a jižní hranice Sýrie. To by urychlilo rezignaci desítky tisíc vojáků a civilistů a urychlilo vnitřní rozpad. Tento proces by byl urychlen dalším zhoršováním ekonomické situace a jejím dopadem na všechny vrstvy společnosti a mezinárodními sankcemi – včetně zákazu letecké přepravy a bankovních transakcí se Sýrií – což by vedlo k nedostatku základních surovin a postupující inflaci, která by většině Syřanů znemožnila žít běžným životem. To by vedlo k masivním demonstracím proti režimu v Damašku a Aleppu a Assadovi by tak zvonila hrana.

Ještě drastičtější mohou být scénáře polarizace Syrské společnosti na základě jednotlivých etnik a civilní válka, která by vedla k totálnímu kolapsu a návratu alavitů do hor, kde by formovali vlastní stát v severozápadních teritoriích. Někteří lidé tvrdí, že toto bylo i samotným cílem krize od samého počátku, projevujícím se „outsidery“ provokujícími civilní půtky až do bodu, ve kterém se Sýrie rozpadne na malé celky zahrnující alavity, drúzi, Kurdy a sunnity.

Stejný průběh ve stejnou dobu by se projevil i v Iráku, kde se stejní příslušníci sunnitů, šítů a Kurdů také vyskytují. Viníkem v tomto scénáři by byl, samozřejmě Izrael a Amerika, jejíž touha po nadvládě na Středním Východě by se dala na základě roztříštěných etnik uskutečnit mnohem jednodušeji než v případě velkého a silného arabského státu. Izrael by se některé z těchto etnik snažil zachránit tak, jako to zkoušel provést s některými libanonskými skupinami v roce 1980, což by podpořilo fragmentizaci Východu i možnost mu vládnout.

Nejstrašnějším scénářem se však zdá být zničení Sýrie pod Assadovým režimem a provedení tzv. Samsonovy volby. To by vedlo k podnícení sporů a chaosu v celém regionu s cílem vehnat Východ do místní katastrofy. Tento názor se opírá o Assadovi předpoklady založené na tom, že když není možné vládnout sjednocené Sýrii, tak nesmí žít v míru a bezpečnosti ani žádná ze sousedních zemí. Tento plán zahrnuje podněcování půtek a napadání takových zemí jako je Libanon, Izrael, Jordánsko, Turecko a Irák, které by mohlo vést v zoufalství ústící v použití chemických nebo dokonce nukleárních zbraní.

Toto je však jen výčet těch nejvíce pravděpodobných scénářů, které v Sýrii v těchto dnech kolují. Ty, které však nahánějí nejvíce hrůzy, jsou scénáře, kterým jsme vystaveni každý den.

Komentáře autora Ramiho  G. Khouri se objevují dvakrát týdne v THE DAILY STAR.

Advertisements
No comments yet

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s

%d bloggers like this: